Pokud se rozhodneme najít sebe sama – zbavit se nezdravých návyků, myšlenkových programů, nalézt opět zdraví – musíme počítat s tím, že to není ze dne na den, ale že je to cesta. Tento proces přirovnávám k loupání cibule. Než se dostaneme ke své podstatě, musíme ze sebe sloupat vrstvy, které jsme si vytvořili jako obranu proti zranitelnosti. Bojíme se zranění, která přicházejí z venku, přitom jediný, kdo nás může zranit, jsme my sami. A podle toho, kolik vrstev slupek jsme si vytvořili, tolik musíme zase odstranit. Zbavíme se nejhrubší vrstvy, objeví se jemnější. Oloupeme jemnější vrstvu, je tam ještě jemnější, a tak dále až k samotné zdravé, šťavnaté cibuli.
Kdyby mě někdo při loupání mojí cibule připravil alespoň na zlomek toho, co mě čeká, ušetřila bych si spoustu obav a nejistot. Proto jsem se rozhodla sepsat alespoň hlavní a zásadní změny, které vás mohou na vaší cestě potkat a zkrátit vám tak cestu harmonii, rovnováze a lásce v životě. Inspirujte se zkušenostmi jiných a pusťte se do loupání své cibule. Je to velké dobrodružství.
Já jsem svoji cibuli začala loupat krátce po mých třicátých narozeninách s rozhodnutím nadobro skoncovat s astmatem, kterým jsem trpěla. Trápily mě časté záchvaty, brala jsem silné léky a se zhoršujícím se zdravím se zhoršovala i psychika. Začalo mi vrtat hlavou jak je možné, že jeden den se jen přiblížím k rozkvetlé louce a téměř se udusím a druhý den na té samé louce strávím odpoledne a je mi dobře.
Přijetí mého rozhodnutí předcházelo uvědomit si, že odpovědnost za svůj život a tím i za své zdraví nesu já sama. Následně přišlo zjištění, že pokud se pro něco OPRAVDU rozhodnu, Vesmír mi do cesty postaví vše, co k uskutečnění svého cíle potřebuju. I když jsem často „hudrovala“, že mi hází klacky pod nohy – vždy to bylo přesně to pravé. A tak jsem potkala průvodce po mé cestě ke zdraví a nastala tvrdá dřina. Změna stravy, postojů, boření nesmyslné obrany, nelpění na zdánlivě potřebném….
Astmatu, jako fyzického projevu jsem se zbavila do půl roku. Ale – opět cibule – pod fyzickým projevem astmatu se začaly odkrývat bolesti duševní a těch se pomalu se zbavuju do dnes. Každá cesta ke zdraví vede přes tělo k myšlení a postojům a pak ještě hlouběji – do nitra, do duše.
Tehdy jsem neměla tušení, kam všude mě moje rozhodnutí zavede, co všechno v sobě objevím a kolik mnou vytvořených překážek budu muset odstranit. Všechny informace přicházely a dodnes přicházejí v pravý čas, ve chvíli, kdy jsem na ně připravená. Poznávám sebe samu, své možnosti, svůj vnitřní vesmír a stále nacházím nové a nové souvislosti mezi mými postoji, cítěním a zdravím. Stále více se ujišťuju, že pracovat je třeba na všech úrovních mě samotné tzn. na těle, myšlení a duši.
Hlavně jsem však nabyla přesvědčení, že každá nemoc má svoji vnitřní příčinu v nás. Je to nedostatek něčeho, ne na úrovni tělesné, ale duševní. Pokud se s tímto problémem nepotkáme tváří v tvář, můžeme sportovat, jíst zdravě, polykat vitamínů kolik je libo, ale naše duše nám bude skrze potíže těla neustále připomínat, že sami sobě něco dlužíme a že máme nesplněný úkol.
Pokud tuto skutečnost přijmeme, začneme nemoc vnímat ne jako nepřítele, ale jako šanci na svůj osobní posun a hlavně jako cestu ke zdraví a harmonii v životě.
Ve druhé části se dočtete něco o přípravě na cestu za zdravím 😉
